rodinný dům Dušan

Pozemek pro stavbu rodinného domu se nachází v nové rodinné zástavbě podél Přemýšlenského potoka. V těchto místech, uprostřed obce Zdiby, původně bývalo pole. Terén se směrem od příjezdové komunikace mírně svažuje k severu.

Dům Dušan je koncipován pro mladou rodinu. Svým jednoduchým archetypálním tvarem respektuje jak starší okolní vesnickou zástavbu obce, tak klientovo zalíbení v tradičních venkovské architektuře se sedlovou střechou. Na straně druhé dům pečlivě sleduje cíl otevřeného prostředí pro bydlení svým dispozičním řešením a vydatným prosvětlením interiéru denním světlem.

Se zdánlivým „handicapem“, jenž představuje pozemek svažující se k severu a úzká parcela, se dům vypořádává ve svém vertikálním uspořádání několika úrovněmi, které přímo opisují morfologii terénu. Uplatněním principu úrovňové diferenciace tak bylo v tomto případě maximálně využito stávajících podmínek pozemku, a to bez výraznějších terénních zásahů. Jednoduchým podélným půdorysem, osazeným na jihovýchodní straně parcely, byl vytvořen intimnější prostor pro pobyt rodiny v západní části zahrady.

Podélná hmota domu je rozdělena na dvě části: vyšší třípatrovou a nižší dvoupatrovou část a to přibližně v poměru 2:1. Tímto způsobem se jednak navenek přirozeně projevuje vnitřní dispozice a zároveň je docíleno záměrného odlehčení celkového objemu stavby. Vjezd, garáž a zádveří jsou situovány na společné úrovni s ulicí, ale společenské prostory domu již sestupují na úroveň nižší, v souladu s okolním svahem a jsou tím i částečně kryty od pohledu z ulice. Mezi-úrovně podlaží jsou uvnitř dispozice zdůrazněny i rozdílnou světlou výškou jednotlivých prostor domu. Gradace zde postupuje od nejnižší úrovně ve vstupní části v přízemí (zádveří a garáž) až po nejvyšší otevřený společenský prostor. Sestupujete-li směrem dolů, budete „odměněni“ vstupem do stále větších a světlejších prostor. Princip rozdílných světlých výšek jednotlivých místností je využit i s ohledem na ekonomickou stránku objektu (obestavěný prostor domu).

Dům se též soustředí na hru s průniky denního světla v jednotlivých prostorách, která je podpořena členitostí různých částí. Tento světelný záměr vychází přímo z účelu daných prostor, takže například s východním sluníčkem rodina vstává (ložnice) a se západním sluníčkem rodina relaxuje na venkovní terase – předpolí obýváku.

Barevné pojednání stavby je řešeno ve světlých barevných odstínech. Projevuje se zde dialog tří základních barevných tónů. Omítka je světle béžově-žlutá, z tohoto barevného ladění též vycházejí rámy oken a dveří, které jsou zvýrazněny použitím tmavějšího odstínu. Střecha domu má poněkud netradiční světle šedou barvu. Kromě barvy zde svou roli hraje i struktura. Fasádní nátěr byl zhotoven točivými pohyby, a tak bylo dosaženo určitého výrazového změkčení strohé geometrie domu.

Provozně je dům v zásadě členěn do celkem čtyř zón: 1. domácí práce, technologie, skladování, „vinný sklípek“ (suterén), 2. vchod, filtr – zádveří, garáž (zvýšené přízemí), 3. otevřená společenská část – kuchyň, jídelna, obývací pokoj (snížené přízemí), 4. odpočinková a pracovní část – pracovna, koupelna, ložnice a dva pokoje (podkroví).